EValuation meeting of the Czech Senior Group

Video Summary of the volunteer from UK in Czech Republic

26.7.2015 – 20. den: Návrat domů

26.7.2015  – 20. den: Návrat domů

Poslední den jsme měli naplánováno balení, úklid a odjezd na letiště s následným odletem do České republiky. A tak se po snídani každý vydal do svých „komnat“ a doslova pěchoval věci do dvou povolených zavazadel.

Současně jsme dodělávali dárkový stůl pro hostitelskou organizaci a připravovali pro každého člena našeho průvodcovského týmu dárkové rekapitulační CD.

V pravé poledne se s námi přišli rozloučit naši hostitelé. A protože začalo pršet, tak pro nás taxi přijelo o půl hodiny dříve, abychom stihli v poklidu odlet letadla.

Poslední obrázky patří loučení s Cawsandem a se všemi dobrovolníky, kteří nám pomáhali.

Po zhruba třech hodinách cesty jsme dorazili na letiště, kde jsme ještě upravovali povolenou hmotnost „nákladního“ zavazadla a pak nasedli do letadla a rozloučili se s celou Anglií.

V Praze na nás již čekali rodinní příslušníci, takže slavnostní „kapúrkový“ přípitek jsme si dali bez vína.

25.7.2015 – 19. den: Rame church and Regata

25.7.2015  – 19. den: Rame church and Regata

V sobotu bylo počasí jako vyměněné. Od rána svítilo sluníčko, bylo sice trochu chladněji, ale po včerejším dešti ideální počasí na turistiku.

Měli jsme jeden tip na výpravu – kostel Rame s kapličkou na skalním pobřežním výběžku. Marie na jedné své cyklovýpravě zde totiž potkala divoké koně.

Tak jsme vyrazili. Na začátku cesty jsme hned viděli první přípravy na odpolední velkou regatu.

Po půlhodině chůze lesem se před námi objevilo nádherné moře, které brázdily malé i velké loďky. V dáli jsme zahlédli cíl naší výpravy, tak se nám hned lépe šlapalo.

Kolem poledne jsme dorazili ke kapličce a zaslouženě se posilnili svačinou z batohu.

Potom jsme se vydali ke kostelu Rame, který je nazván podle celého poloostrova „Maker and Rame“. Jedná se o druhé křídlo poloostrova, první jsme viděli nad Cremyll v kostele na Mt. Edgcoumb. Oba kostely jsou volně přístupné veřejnosti a pochází ze 13. století. Zde měli dokonce vyvěšen seznam rektorů a partronů  počínaje rokem 1263.

Po krátké prohlídce interiéra kostela jsme se vydali vzhledem k odpolední regatě kratší silniční cestou do „základního“ tábora.

Zde již naplno běžely loďařské závody šestiveslic s kormidelníkem. Měli jsme velkou výhodu v poloze naší zahrady, protože na její úrovni probíhal start každého závodu a současně zde byl i cíl zhruha jednomílového závodu „tam a zpět“.

Podívaná to byla vskutku nevšední, takové množství závodníků a diváků se jen tak nevidí. Každý tým měl na pláži své zázemí, kde se veslaři pilně rozcvičovali. Je vidět, že veslování patří k tradičním anglickým sportům.

Večer měla regata končit ohňostrojem, ale toho jsme se nedočkali.

24.7.2015 – 18. den: Rainy day

24.7.2015  – 18. den: Rainy day

Předpověď počasí na tento den naznačovala, že strávíme většinu času v našem základním táboře v The Manse na Garrett street v Cawsandu.

Realita se od předpovědi téměř vůbec nelišila, takže jsme se probudili do deštivého dne.

Naše mise se blíží ke konci, tak jsme využili deštivého počasí pro první část hodnocení projektu. Jako správný tým jsme se sesedli do naší pracovny a začali jsme luštit anglické dotazníky. První strana vypadala náramně jednoduše, stačilo zaškrtnout příslušného „usměváčka“. Na dalších stranách jsme však již začali potit v angličtině odpovědi na otázky hostitelské organizace. Nakonec jsme všichni všechny otázky zodpověděliJ

Odpoledne se počasí začalo vylepšovat. Na chvilku se za námi zastavil český dobrovolník David. Působil zde v minulém projektu a nyní již pracuje pro místní restauraci. Tak jsme si u kávy a českých palačinek povídali o zdejším životě.  

Když přestalo pršet, tak každý z nás vyrazil na krátkou procházku městem.

Večer jsme začali dávat dohromady dárkový koš pro naše hostitele. Dohodli jsme se na tom, že vytvoříme o naší české výpravě nástěnku. Probrali jsme všechny naše materiály a vytvořili českou „památnou stopu“.

23.7.2015 – 17. den: Sommerville gallery

23.7.2015  – 17. den: Sommerville gallery

Na dnešní den jsme měli domluvenu kulturní náplň. Ráno jsme vyrazili pěšky do zhruba 4 míle vzdálené The Canteen na pravou anglickou snídani.  Sice se jedná o bývalý vojenský objekt po amerických vojácích, ale udělali nám zde pravou anglickou snídani - slaninu, párek, vejce, fazole, topinku. Bylo to celkem příjemné, tak trochu po česku "mastnější" zahájení dne.

Potom nás naše průvodkyně Helen a Boby vzali do studentské výstavní galerie Maker Art Collection, kde jsme se mohli seznámit s výsledky tříměsíčního studentského projektu studentů z Plymouthu.

Další naše zastávka byla v Sommerville gallery, kde jsme mohli vidět ukázky moderního anglického umění. Velmi zajímavé byly objekty ze dřeva, takové u nás známé samorosty, ale poskládané z několika kousků dřeva a potom drátěné modely. Byly to vlastně z husté drátěnné síťky vytvarovaná těla. Co bylo pro nás dost překvapivé, byla cena. Jeden studentský obraz stál 750 liber a ta síťkovaná plastika 8 400 liber!!!

Potom jsme se podívali na náš „domovský“ Cawsand a šli do již známého Millbrooku. Zde nás naše průvodkyně provedli po městečku kolem přístaviště a nabídly pravý anglický čaj s anglickými „buchtami“ a brownies.

Tím jsme vlastně dokončili seznámení se s tradicemi Anglie, uměním i jídlem.

Nakonec jsme se zastavili v centrále Europe Pointu, kde jsme domlouvali dílčí změny v programu a zpětnovazebné dotazníky.

Po standardním nákupu v charity shopu a místním Sparu jsme šli pěšky přes kopec domů.

20.7.2015 – 14. den: Czech even

20.7.2015  – 14. den: Czech event

Pondělní „český“ den nezačal moc příjemně. Marie ráno vstala s velkými bolestmi zubu a s nateklou pusou. Přesto ještě zamísila těsto na další koláčky, ale pak jsme s pomocí Michelle z hostitelské organizace sehnali pro Marii lékařské ošetření. Naštěstí všechno dobře dopadlo a předepsaná antibiotika začala působit docela dobře a hlavně rychle.

Dopoledne bylo na programu pečení koláčů a odpoledne na přípravu bramboráků. Spotřebovali jsme celých 5,5 kg brambor, takže si dokážete představit, kolik jich bylo.

Odpoledne jsme začali chystat „místo činu“, totiž Cawsand Congregational Hall.

Doladili jsme finální prezentace a připravili se na vítání hostů bramborákem a plechovkou piva.

Po zahájení večera jsme se všichni představovali a následně prezentovali základní informace o České republice a také o našich aktivitách zde v Anglii. Dokonce jsme všem promítli jeden díl večerníčka Krtečka a tak, jako zaujal děti, podobně i dospěláky.

Po naší prezentaci jsme všechny hosty (celkem zhruba 40 lidí) pozvali k „českému“ ochutnávkovému stolu.

Současně začala podávat informace o reciproční cestě do České republiky skupina anglických dobrovolníků.

Když jsme se s hosty před desátou večerní loučili, byli spokojeni a my také. Přes všechny překážky jsme se přehoupli a sice unaveni, ale spokojeni jsme šli spát.  

21. - 22.7.2015 – 15. – 16. den: Echo centre, Liskeard

21. - 22.7.2015  – 15. – 16. den: Echo centre, Liskeard

Poslední naší větší řízenou aktivitou byla návštěva Echo centre v Liskeard a druhý den pak u vodní nádrže Siblyback Lake. Echo centre (viz http://www.echocentre.co.uk) je nezisková organizace, která nabízí a realizuje v denním programu aktivity pro tělesně postižené tak, aby se cítili jako normální lidi.
Každý den se v centru schází jiná skupina lidí většinou z blízkého okolí, ale jsou zde i lidé z větší vzdálenosti. Během prvního dne jsme se rozdělili na dvě skupiny, naše ženská část šla dle předchozí domluvy vařit do kuchyně český guláš s knedlíkem, kuřecí řízky a taky český pudink. Mužská část naší výpravy se zúčastnila povídání se skupinou handicapovaných. Každý z přítomných o sobě řekl, jak se jmenuje, odkud je – dokonce i na mapě, co ho baví, jakého má domácího mazlíčka… Bylo velmi milé, jak si všichni navzájem i přes své postižení (většinou vrozené) pomáhali. Jedna dívka byla dokonce hluchá, tak jí veškeré povídání převypravovali ve znakové řeči.

Potom jsme prezentovali Českou republiku a naše aktivity zde. V rámci prezentace jsme se zmínili o našem večerníčku, všem jsme rozdali papírové čepice a pustili i jeden díl Krtečka.

I když děvčata uvařila dvě různá jídla, všichni je chtěli ochutnat obě, takže měli na jednom talíři zajímavou kombinaci guláše, knedlíků s řízkem a opečeným bramborem. Ale všem to viditelně chutnalo a nikdo nic nevrátilJ

Odpoledne jsme se zapojili do několika pohybových her s handicapovanými i jejich asistenty. Ve dvou družstvech jsme si v řetězci podávali míč, nosili ve lžičce vejce (vozíčkáři je vozili),
chodili s nafukovacím míčem mezi koleny, skládali jsme v týmech karty a la pexeso … a přitom zažili spoustu legrace.

Kliknutím na obrázek skupiny s kartami si můžete prohlédnout i video.

Druhý den jeli přímo k vodní nádrži Siblyback Lake. Přijeli jsme k nádrži, která současně slouží jako zdroj pitné vody pro Liskeard a okolí a jednak jako sportovní středisko pro vodní sporty, před jedenáctou hodinou. Za chvíli přijela z Echo centre skupina handicapovaných, tentokrát vesměs starších lidí na vozíčcích. Bylo zajímavé sledovat, jak se tito lidé vydávají na vodní hladinu a i přes své postižení chtějí zažít stejné pocity na vodě, jako zdraví lidé.

Echo centre má vlastní uzpůsobenou motorovou loďku, na které je spustitelná příď tak, aby současně mohla tvořit nájezdní můstek pro vozíčky.

Když se vydali první členové výpravy na vodu, my jsme se šli kochat bylinkami na procházkovou cestu kolem nádrže. Po návratu a vlastním obědě jsme si i my vyzkoušeli se na loďce projet.

Na zpáteční cestě jsme se podívali ještě do bývalého těžebního centra cínu – do Boodmin Moor na kamenný „Cheesewring“.

Středeční večer jsme opět věnovali kultuře. Navštívili jsme zkoušku mužského pěveckého sboru a poděkovali dirigentovi za krásné hudební zážitky, které jsme mohli prožít a shlédli část zkoušky další skladby (kliknutím na obrázek můžete vidět videozáznam). Jako pozornost jsme mu předali CD s písněmi Leoše Janáčka.

      

21.7.2015 – 15. den: Echo centre, Liskeard

21.7.2015  – 15. den: Echo centre, Liskeard

Poslední naší větší řízenou aktivitou byla návštěva

19.7.2015 – 13. den: Cornwall

19.7.2015  – 13. den: Cornwall

Na neděli jsme měli naplánován velký výlet po Cornwallu, speciálně do přírodního divadla Minack. Ranní sluníčko signalizovalo teplé počasí, takže jsme se vydali docela nalehko. Jenže za pár desítek km se prosadilo klasické anglické počasí s náhlými změnami a my jsme se pomalu začali klepat zimou již v autobuse. Díky tomuto počasí jsme se nemohli dostatečně věnovat divokým poníkům, kteří spásali velké louky.

Po více než dvou hodinách cesta jsme se dostali k nejjižnějšímu výběžku Anglie - Lizard pointu. Viděli jsme zde starou opravnu lodí s pozůstatky spouštěcí rampy pro spouštění lodí do vody a hlavně nádherné pobřežní útesy.

Po této nádherné podívané jsme se vydali přes velké přístavní město Penanze (zde jsme se zastavili na lehký „lunch“) do přírodního divadla v Minacku. Znali jsme z Česka přírodní  divadlo v Českém Krumlově a také leckteré letní kino. Ovšem to, co jsme viděli, nám doslova vzalo dech. Na skalním útesu bylo vybudováno směrem k moři hlediště a v jeho spodní části bylo jeviště. Všechny „lavičky“ pro diváky byly propojeny úžasně krásnou květenou netřesků, aloe vera a spoustou dalších.

A když jsme sestoupili do spodních pater hlediště, dokonce začalo představení. Koukali jsme na herce a přitom za nimi šplouchalo moře. No není to nádhera?

Aby toho nebylo málo, hned vedle divadla se rozprostírá písečná pláž ke koupání, na kterou je z „divadelního“ útesu krásně vidět.

No není to úžasné? 

18.7.2015 – 12. den: Free day

18.7.2015  – 12. den: Free day

Volný den jsme zcela zasvětili přípravě na náš „intercultural event“. Během týdne jsme totiž vyvěsili v Cawsandu, Kingsandu a Millbrooku na veřejné plakátovací plochy přes 40 pozvánek, které pro nás připravila Michelle z Point Europe. Čekáme proto velkou návštěvu, a tomu odpovídá i naše příprava.

Dohodli jsme se na tom, že kromě různých dovezených potravin (salám, sýr, lázeňské trojhránky, … připravíme pro účastníky ještě klasické „bramboráky“ a k tomu ještě české povidlové a tvarohové a makové koláče.  Od české maminky jednoho kluka ze školky jsme dostali tip na polský obchod v Plymouthu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna vyrazila nakupovat „českou“ hladkou mouku, povidla, a další potřebné ingredience.  Druhá skupina přebírala fotky a chystala prezentaci.

Odpoledne jsme se sešli a po kafi hned zkoušeli upéct „pokusné“ koláče. Přitom jsme zjistili, že se ten největší půjčený plech nevejde do místní troubyL. Spásu nám přinesla drátěná mřížka s pečícím papírem a tak mohly vzniknout naše první české koláče na anglické půdě navíc v papírovém plechuJ.

Nákupní skupina při svém „loveckém“ putování za potravou poznala spoustu hezkých míst Plymouthu. Kromě nového obchodního centra také objevili výrobnu tradičního Ginu i historický veřejný dům  

14. – 17.7.2015 – 8. – 11. den: Kingfishers Pre-School

14. – 17.7.2015  – 8. – 11. den: Kingfishers Pre-School

V úterý začala čtyřdenní série, ze které jsme měli největší obavy, totiž práce ve školce Kingfishers. Měli jsme připraveno snad 30 různých aktivit, ale nedokázali jsme si docela přesně představit, jak vůbec bude probíhat naše komunikace s dětmi. A tak jsme již cestou do školky šli napakovaní spoustou pomůcek, ale docela pomalu a rozvážně J

S vedoucí školky jsme se domluvili, že jim budeme pomáhat na zahradě a že zkusíme s dětmi pár drobných aktivit. Takže jsme v této „lesní“ školce každý den po ránu něco málo pleli, natírali či montovali. Těchto aktivit se účastnil také účastník letošní jarní anglické mise Tom, takže jsme se i díky jemu dostávali do pohody. Děti na nás zpočátku jen koukaly, ale postupně se osmělovaly a prohodili s námi kromě občasného úsměvu i slovo. Zjistili jsme, že jedno z nich má českou maminku.

Během dopoledne jsme pro děti připravovali malou svačinku – český puding a pomazánku a také dílčí aktivity. Pravidelný úspěch sklízely nejjednodušší míčové hry a protahovací „jógová“ cvičení. Protože celý systém práce ve školce je založen na volnosti dětí, těchto aktivit se účastnilo pokaždé jiný počet dětí a některé i opakovaně. S naší představou „frontální“ výuky jsme se tedy velmi rychle rozešli a zvykli si na to, že se zapojí jen ten, kdo chce.

 Co mělo ovšem největší úspěch, bylo každodenní polední představování našeho „padesátiletého“ večerníčka a promítání několika dílů „Krtkova dobrodružství“. Tyto krátké a milé povídky usadily děti i vedoucí do židliček a malý černý hrdina zcela upoutal jejich pozornost. S každým dnem se zvyšoval počet promítaných dílů, zvláště, když jsme pro děti i vedoucí poskládali večerníčkovu čepiciJ.

V pátek, tedy poslední den našeho pobytu ve školce, měli školku otevřenu všem rodičům. Hned od rána jsme pomáhali připravit areál do „slavnostní“ podoby a došlo také na promítání krtečka.

Na závěr našeho pobytu jsme se rozloučili a ponechali jsme jako vzpomínku na nás několik pomůcek pro cvičení a hlavně „the adventures of the mole“.

Během tohoto „školkového“ týdne jsme ještě ve středu zažili překrásný kulturní zážitek. Místní mužský pěvecký sbor měl totiž oficiální vystoupení pro veřejnost pod širým nebem. Během více než hodiny a půl zaznělo několik překrásných skladeb od světoznámých autorů. Celý sbor vedl úžasný dirigent Jonathan, který vdechl koncertu nenapodobitelnou atmosféru. Kliknutím na obrázek můžete alespoň kousek jedné skladby vidět na našem záznamu.  

12.7.2015 – 6. den: Looe a Polperro

12.7.2015  – 6. den: Looe a Polperro

Na neděli jsme měli naplánovánu cestu do dvou turistických přímořských vesniček Looe a Polperro. Ranní počasí se nás snažilo svést z cesty, ale ani déšť nás nezastavil. Sešli jsme se na parkovišti navíc se šesti rakouskými studenty, kteří jsou zde v rámci jiného projektu a společně s našimi tradičními průvodci jsme vyrazili.

Městečko Looe je rozděleno řekou na horskou a přímořskou část, které spojuje jediný kamenný most. My jsme procházeli útulnými přímořskými uličkami, které byly posety malými obchůdky s dárkovými předměty i sladkostmi. Došli jsme až ke krásně upravené pláži a vůbec nám nevadilo ani mrholení. Bylo na co se dívat – viděli jsme pirátskou restauraci, stanici záchranných člunů, předělaný kostelík na byty i krámek s mořskými „příšerami“ a nechyběla zde ani herna.

Ještě před polednem jsme se přesunuli do druhé vesničky Polperro. Vyhlédli jsme si nejdříve přímořskou hospůdku, kde jsme se naobědvali – tentokrát ovšem nic rybího. Na pobřeží jsme vzdali hold moři, rackům i koupajícím se dětem a pak jsme se toulali spletí úzkých uliček. A protože jsme taky mysleli na naše blízké v Česku, nechali jsme se zlákat i drobnými dárkovými předměty malých obchůdků. 

To největší překvapení nás však čekalo v jedné místní hospůdce. Naši hostitelé nám totiž doporučili poslech živé hudby. Tři chlapi s jednou zpěvačkou začali od 15 h hrát a zpívat tak dobře, že za chviličku byla hospoda plná. Kapela si získala přízeň nejen místních Angličanů, ale i nás Čechů.

Přestože jsme po 16. hodině museli odejít na autobus, i po cestě domů nám v uších zněla krásná muzika.