13.7.2015 – 7. den: Primary school

13.7.2015  – 7. den: Primary school

Nový týden jsme zahájili návštěvou školy v Millbrooku, přesněji Primary School. Škola, která má více než stoletou historii, je situována na vrchol kopce nad obcí s krásným výhledem na celé údolí mořského zálivu. Navštěvuje ji 125 žáků ve věku od 4 do 11 let. Pojetí výuky je spíše hravé, hlavními dovednostmi, které se děti dokonale naučí je čtení, psaní a počítání.

V okolí školy je malé sportovní hřiště, asfaltová cesta s možností cvičení a hlavně zahrada s řadou prolézaček.

Žáci mají jednotné školní úbory – kluci i děvčata své. Vyučování zde probíhá do 20.7., my jsme viděli jen kousek tělocviku.

Našim hlavním úkolem bylo pomoci s obnovou zarostené zahrady a větví tak, aby se žáci nepoškrábali o větve či rozbujelé maliní či jiné trnovníky.

Během klasického anglického čaje s mlékem a brownies jsme si chvíli povídali s místními zaměstnanci.

Odpoledne jsme se zastavili na oběd v „zapadlé“ restauraci zdravé výživy na vynikajícím obědě. Potom jsme dokoupili zásoby jídla a opět jsme navštívili charitativní obchod v Millbrooku.

Poslední část dne patřila tradičně přípravě na další den, tentokrát na práci ve školce. 

11.7.2015 – 5. den: Mount Edgcumbe and Country Park

11.7.2015  – 5. den: Mount Edgcumbe and Country Park

Sobotu jsme měli v programu označenu jako Free Day. Jenomže to byl jen plán, který každodenně podrobujeme kritickému pohledu. Na jedné straně dáváme dohromady zážitky z prožitého dne – výsledkem je tento deník, na druhé straně se připravujeme na program dalšího dne. A právě volný den jsme se rozhodli nemít, takže jsme si na doporučení českého dobrovolníka Davida navštívit zahrady pod Mount Edgcumbe.

Vyrazili jsme v tradiční ranní čas s batohy a ve sportovním na celodenní tůru. Vyšlapali jsme táhlý dlouhý kopec směrem na Cremyll a již po zhruba 3 km se před námi objevilo údolí Millbrooku a na horizontu Plymouth.

Po počátečním nadšení jsme však na chvíli zapadli do lesa a hlavně šli po silnici další 3 km v nezáživném kraji. Dostali jsme se ke kostelu svaté Marie a Juliána, kde jsme si prohlíželi nejen hroby, ale i vnitřek kostela. Nejen svou výzdobou, varhanami ze 16. století, ale vlastně svou otevřeností lidem nás mile překvapil.

Potom jsme se vydali trochu oklikou k zahradám Country Parku. Přitom jsme se opravdu kochali úžasným výhledem na Plymouth a ostrůvky, které ho obklopují, teda aspoň z východní strany.

Do komplexu zahrad jsme pronikli „Cestou s kaméliemi“. Nejprve jsme si mysleli, že zde sepisoval svou knihu Alexandre Dumas, ale po chvíli jsme viděli neuvěřitelně pestrou květenu, které vévodily keře kamelií. Ty sice již byly většinou odkvetlé, ale bylo jich zde velké množství. Zvláštními květy nás zaujal jakýsi lopůch, jehož přesný název jsme nikdo neznal.

Ač jsme byli osvěženi krásnou přírodou, k nasycení žaludku to nestačilo. A tak jsme se po chvilce hledání nadlábli v „Oranžové“ restauraci.

Po dobrém obědě jsme takřka doslova křížem krážem prochodili nejkrásnější historické zahrady celého Country parku. Našli jsme zde kromě nádherně sestříhaných keřů, rozkvetlých stromů také korkový dub a „sluníčkový“ záhonek.

Nádherně naladěni jsme se vydali na cestu do Cowsandu přes Millbrook, kde jsme ve Sparu doplnili chybějící zásoby jídla a pití. Volný den, ač nebyl volný, se nám vydařil.

10.7.2015 – 4. den: Plymouth

10.7.2015  – 4. den: Plymouth

Pátek jsme měli dle programu vyhrazen výpravě do průmyslového, největšího jihoanglického přístavního velkoměsta Plymouth. Protože jsme byli tak trochu zmlsaní historickými uličkami a domečky na jihoanglickém venkově, moc jsme od Plymouth neočekávali.

Krátce po deváté jsme nasedli za našimi hostitelkami do 1. patra linkového autobusu a obdivovali jsme nádherné pobřeží s mnoha úžasnými „cottage“, abychom i nějaké anglické slovíčko použili.

Při cestě linkovým autobusem jsme nečekali, že pojedeme trajektem, ale i toho se nám dostalo. Najednou jsme stáli na „voru“ a plavili se na z Torpiontu do Plymouth.

Po zhruba 45 minutách jsme vystoupili v centru Plymouth a vydali za historickými památkami. Nejprve jsme navštívili kostel sv. Andrews. Zde jsme si prohlédli nejen oltář, ale i varhany. Zrovna je totiž opravovali a ladili, takže jsme měli možnost zaslechnout i nádherné tóny tohoto nástroje.

Potom jsme si na pěší zóně dali „italské“ kafe a pokračovali do nejstaršího domu a současně muzea Plymouth. Zde jsme se náhodně potkali s českou romkou, která zde pracovala. Celý dům ve čtyřech patrech znázorňoval historii města. Teprve zde nám došlo, proč se  obyvatelé Plymouth k historii staví zdrženlivě. Během druhé světové války podnikli Němci na Plymouth 59 leteckých útoků ve třech vlnách v období od dubna 1941 do července 1941, přičemž zabili přes tisíc anglických vojáků a zbořili přes 4 000 staveb. Obětem 1. a 2. světové války vybudovali v Plymouth hned na pobřeží velké památníky, aby je bylo vidět z každé přijíždějící lodi.

Naše kroky pak směřovaly do centrálního jachtařského přístaviště, kde jsme si dali tradiční „fish and chips“ hned vedle National marine aqarium.

Poslední navštívené historické místo byl Elisabethan House a Elisabethan garden, vystavěné v 16. století. Zde jsme viděli historický nábytek, dobové nástroje a vlastně i celé místnosti. Zahrady byly stavěny uvnitř kamenného areálu jako visuté a v každém patře byla jiná „výzdoba“.

Atmosféra přístaviště nás natolik uchvátila, že jsme se rozhodli vyměnit zpáteční autobusovou dopravu za lodní. Moře bylo lehce zvlněné, takže na konci půlhodinové cesty byly maličko rozhoupané i naše žaludky.

Celý den jsme ovšem hodnotili přes naše původní očekávání velmi dobře.

9.7.2015 – 4. den: Kingshfishers a pobřežní výprava

9.7.2015  – 4. den: Kingshfishers a pobřežní výprava

Ranní probuzení do slunečného dne nám trochu kazila obava, jak to bude vypadat v mateřské školce Kingfishers. A tak jsme se vyzbrojili spoustou podkladů k aktivitám, které jsme si pečlivě chystali ještě doma v Česku. Když nás Michelle dovedla do „přírodní školky“, začalo nám docházet, že zde s omalovánkami nevystačíme. Ale zkusíme to vzít popořadě.

Školka byla vybudována tak trochu jako alternativní ke standardní „inside“ školce v nedalekém Millbrooku. Jedná se o velkou „halu“, napadá nás česká analogie „stodola“, ve které jsou v různých místech vybudována dětská pracoviště (stavebnicové, kuchyňské, odpočinkové, kreslící, stravovací, … ). Kromě toho je k této budově připojen pozemek v těsné blízkosti lesa s mnoha přírodními „překážkami“ (stromy na lezení, „stany“ z vrbových prutů, ohniště, …), ale i záhonky s dětskými kytičkami či slepičárnou s nově vylíhnutými kuřátky.

 

Děti poletovali po celém areálu jako blechy v pytli. Pohybové aktivity jsou pro ně naprosto přirozené. Dokonce jsme se částečně zapojili do honičky na dvorku či stavění věží uvnitř. Od vedoucí školky jsme se dověděli, že by bylo fajn něco českého uvařit a pak se podílet na výzdobě k prezentaci školky na téma hmyz. Ale to nás čeká až příští týden. Prostě jsme si jakž takž udělali obrázek o tom, jaké ty děti vlastně jsou.

Prosluněné odpoledne lákalo na procházku. A tak jsme se dohodli na putování po pobřeží k Plymouthu s tím, že se pokusíme ulovit několik darů moře. Cesta to byla velmi hezká, ale ne vždy zcela jednoduše schůdná. A tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna šla lepší (silniční) a druhá kamenitější (pobřežní) cestou. Obě skupiny jsme nakonec dorazili do Fort … a zpět do Cawsandu.

Viděli jsme velké množství překrásných kamenů, některé jsme si vzali sebou, jiné jsme si vyfotili. Byl to pěkný výlet, který nás všechny velmi potěšil. 

 

8.7.2015 – 3. den: Nákupy a mužský pěvecký sbor

8.7.2015 – 3. den: Nákupy a mužský pěvecký sbor

 Dnešní program jsme zahájili společnou cestou komunitním minibusem s příjemným a upovídaným řidičem Ronym do sousedního Millbrooku. Zde jsme si prohlédli sídlo Point Europe Office, nakoupili v charitativním obchodě pár drobností.

Další naše kroky vedly za nákupy do téměř dvoutisícového Liskeardu. V obchodním centru ALDI, ne nepodobnému českému Lidlu, jsme nakoupili zásoby jídla na alespoň týden dopředu.

Kromě jídla nás také zajímala okolní krajina, protože jsme jeli kolem řeky Seaton s krásnými viadukty a hlavně zpět kolem oceánského pobřeží. To je poseto řadou nádherných chatiček, které již svým vzhledem vnáší do našich myslí klid, pohodu a odpočinek.

Odpoledne měl každý svůj program, na Johnem zapůjčených kolech dvě děvčata vyrazila na okružní jízdu, ostatní vyrazili na tůru.

Večer jsme využili pozvání Michelle na pravidelnou zkoušku zdejšího „pobřežního“ mužského sboru. Očekávali jsme skupinu cca 5 – 10 chlapů. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme uviděli sál zaplněný zhruba 50 chlapáky a uprostřed nich dirigent s nádherným hlasem.

Strávili jsme ve zkušebně skoro 1,5 h.

Celý den jsme pak zakončili stylově v místní „hudební“ hospůdce u Jack Daniels whisky.

7.7.2015 – 2. den: Uvítání v Cawsandu

7.7.2015 – 2. den: Uvítání v Cawsandu

Ráno jsme se sešli před devátou hodinou u snídaně. Trochu rozespalí jsme si srovnali greenwichský čas na všech hodinkách a mobilech a u kafe jsme přemítali, co nás vlastně čeká.

V půl jedenácté přišli naši hostitelé Michelle, Sheila, Boby s aktualizovaným programem. Chvilku po nich nás svým příchodem potěšil český dobrovolník David, který nám pomohl přeložit a dovysvětlit jednotlivé body programu na příští týden.

Po 12. hodině nás potom Sheila provedla úzkými uličkami Cawsandu a sousedního Kingsandu, což jsou historicky rivalské vesničky.

Při procházce úzkými uličkami jsme nakoukli do několika zdejších, spíše turistických obchůdků. Na pobřeží jsme dokonce potkali i pár odvážných plavců. Je pravda, že většina plavala v neoprenových kombinézách, ale byli mezi nimi i tři otužilci v plavkách.

Po návratu jsme doháněli spánkový deficit a začali jsme rozdělovat dovezené suvenýry pro organizace, které navštívíme v rámci projektu.

Kolem 17 h začali přicházet naši hostitelé a přinášeli obrovské množství vynikajících pochutin a pití. Manžel paní Michelle se vžil do role šéfkuchaře a připravil pro všechny během chvilky skvělé menu.

Během jídla jsme si popovídali o jejich letošní návštěvě Česka, o jídle i o zdejším městě.

Po jejich odchodu jsme společně sepsali první díl této kroniky a začali plánovat další den.

Kronika Cawsand project

Úvod

Projekt se zaměřuje na výměnu kulturních, uměleckých a tradičních aktivit mezi dobrovolníky ČR a Anglie. Po květnové návštěvě Anglických přátel v České republice jsme měli naplánovánu cestu do malého městečka Cowsand na jižním pobřeží Anglie. Je to spíše malá historická vesnice, která sousedí s velkým královským městem Plymouth.

Projekt je zajišťován partnerskými organizacemi Educator a Point Europa Office. Naše aktivity jsou plánovány od 6. do 26.7.2015 a účastní se jich těchto šest seniorů:

Alena Floríková, Radek Maca, Dagmar Nogová, Karel a Marie Schmidovi, Miluše Vidnerová.

6.7.2015 – 1. den: cesta

Sešli jsme se v 20:00 h u Starbucks coffee s drobnými obavami, jak to všechno zvládneme. Pro rozehnání stínů pochybností jsme si dodávali odvahu alespoň první společnou fotkou

Když už jsme se s letenkami dostali k odbavování zavazadel, sdělili nám, že naše letadlo bude mít kvůli bouřce v cílovém Bristolu zpoždění zhruba 2 h. A tak jsme se odebrali do „čekárny“ k gateům. Společnost EasyJet ocenila naše čekání stravovacím voucherem, který jsme využili každý po svém – od svíčkové přes bagety až po točené pivo.

Po 23. hodině jsme se konečně protáhli přes rentgenové detektory do našeho letadla a ve 23:45 h jsme se konečně vznesli do vzduchu. Po dvou hodinách poklidného letu jsme přistáli v Bristolu. Zde na nás čekal skvělý řidič osmimístného Peugeotu Gary Mitchell. Skoro celou tříhodinovou noční cestu od letiště v Bristolu do Cawsandu jsme prodřímali. V 5 hodin ráno jsme se propletli úzkými uličkami malého historického městečka až k našemu novému domovu The Manse na Garrettt street.  

Venku sice začínalo svítat, ale my jsme zvolili aspoň krátký spánek konečně taky ve vodorovné poloze.