9.7.2015 – 4. den: Kingshfishers a pobřežní výprava

9.7.2015  – 4. den: Kingshfishers a pobřežní výprava

Ranní probuzení do slunečného dne nám trochu kazila obava, jak to bude vypadat v mateřské školce Kingfishers. A tak jsme se vyzbrojili spoustou podkladů k aktivitám, které jsme si pečlivě chystali ještě doma v Česku. Když nás Michelle dovedla do „přírodní školky“, začalo nám docházet, že zde s omalovánkami nevystačíme. Ale zkusíme to vzít popořadě.

Školka byla vybudována tak trochu jako alternativní ke standardní „inside“ školce v nedalekém Millbrooku. Jedná se o velkou „halu“, napadá nás česká analogie „stodola“, ve které jsou v různých místech vybudována dětská pracoviště (stavebnicové, kuchyňské, odpočinkové, kreslící, stravovací, … ). Kromě toho je k této budově připojen pozemek v těsné blízkosti lesa s mnoha přírodními „překážkami“ (stromy na lezení, „stany“ z vrbových prutů, ohniště, …), ale i záhonky s dětskými kytičkami či slepičárnou s nově vylíhnutými kuřátky.

 

Děti poletovali po celém areálu jako blechy v pytli. Pohybové aktivity jsou pro ně naprosto přirozené. Dokonce jsme se částečně zapojili do honičky na dvorku či stavění věží uvnitř. Od vedoucí školky jsme se dověděli, že by bylo fajn něco českého uvařit a pak se podílet na výzdobě k prezentaci školky na téma hmyz. Ale to nás čeká až příští týden. Prostě jsme si jakž takž udělali obrázek o tom, jaké ty děti vlastně jsou.

Prosluněné odpoledne lákalo na procházku. A tak jsme se dohodli na putování po pobřeží k Plymouthu s tím, že se pokusíme ulovit několik darů moře. Cesta to byla velmi hezká, ale ne vždy zcela jednoduše schůdná. A tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna šla lepší (silniční) a druhá kamenitější (pobřežní) cestou. Obě skupiny jsme nakonec dorazili do Fort … a zpět do Cawsandu.

Viděli jsme velké množství překrásných kamenů, některé jsme si vzali sebou, jiné jsme si vyfotili. Byl to pěkný výlet, který nás všechny velmi potěšil. 

 

8.7.2015 – 3. den: Nákupy a mužský pěvecký sbor

8.7.2015 – 3. den: Nákupy a mužský pěvecký sbor

 Dnešní program jsme zahájili společnou cestou komunitním minibusem s příjemným a upovídaným řidičem Ronym do sousedního Millbrooku. Zde jsme si prohlédli sídlo Point Europe Office, nakoupili v charitativním obchodě pár drobností.

Další naše kroky vedly za nákupy do téměř dvoutisícového Liskeardu. V obchodním centru ALDI, ne nepodobnému českému Lidlu, jsme nakoupili zásoby jídla na alespoň týden dopředu.

Kromě jídla nás také zajímala okolní krajina, protože jsme jeli kolem řeky Seaton s krásnými viadukty a hlavně zpět kolem oceánského pobřeží. To je poseto řadou nádherných chatiček, které již svým vzhledem vnáší do našich myslí klid, pohodu a odpočinek.

Odpoledne měl každý svůj program, na Johnem zapůjčených kolech dvě děvčata vyrazila na okružní jízdu, ostatní vyrazili na tůru.

Večer jsme využili pozvání Michelle na pravidelnou zkoušku zdejšího „pobřežního“ mužského sboru. Očekávali jsme skupinu cca 5 – 10 chlapů. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme uviděli sál zaplněný zhruba 50 chlapáky a uprostřed nich dirigent s nádherným hlasem.

Strávili jsme ve zkušebně skoro 1,5 h.

Celý den jsme pak zakončili stylově v místní „hudební“ hospůdce u Jack Daniels whisky.

7.7.2015 – 2. den: Uvítání v Cawsandu

7.7.2015 – 2. den: Uvítání v Cawsandu

Ráno jsme se sešli před devátou hodinou u snídaně. Trochu rozespalí jsme si srovnali greenwichský čas na všech hodinkách a mobilech a u kafe jsme přemítali, co nás vlastně čeká.

V půl jedenácté přišli naši hostitelé Michelle, Sheila, Boby s aktualizovaným programem. Chvilku po nich nás svým příchodem potěšil český dobrovolník David, který nám pomohl přeložit a dovysvětlit jednotlivé body programu na příští týden.

Po 12. hodině nás potom Sheila provedla úzkými uličkami Cawsandu a sousedního Kingsandu, což jsou historicky rivalské vesničky.

Při procházce úzkými uličkami jsme nakoukli do několika zdejších, spíše turistických obchůdků. Na pobřeží jsme dokonce potkali i pár odvážných plavců. Je pravda, že většina plavala v neoprenových kombinézách, ale byli mezi nimi i tři otužilci v plavkách.

Po návratu jsme doháněli spánkový deficit a začali jsme rozdělovat dovezené suvenýry pro organizace, které navštívíme v rámci projektu.

Kolem 17 h začali přicházet naši hostitelé a přinášeli obrovské množství vynikajících pochutin a pití. Manžel paní Michelle se vžil do role šéfkuchaře a připravil pro všechny během chvilky skvělé menu.

Během jídla jsme si popovídali o jejich letošní návštěvě Česka, o jídle i o zdejším městě.

Po jejich odchodu jsme společně sepsali první díl této kroniky a začali plánovat další den.

Kronika Cawsand project

Úvod

Projekt se zaměřuje na výměnu kulturních, uměleckých a tradičních aktivit mezi dobrovolníky ČR a Anglie. Po květnové návštěvě Anglických přátel v České republice jsme měli naplánovánu cestu do malého městečka Cowsand na jižním pobřeží Anglie. Je to spíše malá historická vesnice, která sousedí s velkým královským městem Plymouth.

Projekt je zajišťován partnerskými organizacemi Educator a Point Europa Office. Naše aktivity jsou plánovány od 6. do 26.7.2015 a účastní se jich těchto šest seniorů:

Alena Floríková, Radek Maca, Dagmar Nogová, Karel a Marie Schmidovi, Miluše Vidnerová.

6.7.2015 – 1. den: cesta

Sešli jsme se v 20:00 h u Starbucks coffee s drobnými obavami, jak to všechno zvládneme. Pro rozehnání stínů pochybností jsme si dodávali odvahu alespoň první společnou fotkou

Když už jsme se s letenkami dostali k odbavování zavazadel, sdělili nám, že naše letadlo bude mít kvůli bouřce v cílovém Bristolu zpoždění zhruba 2 h. A tak jsme se odebrali do „čekárny“ k gateům. Společnost EasyJet ocenila naše čekání stravovacím voucherem, který jsme využili každý po svém – od svíčkové přes bagety až po točené pivo.

Po 23. hodině jsme se konečně protáhli přes rentgenové detektory do našeho letadla a ve 23:45 h jsme se konečně vznesli do vzduchu. Po dvou hodinách poklidného letu jsme přistáli v Bristolu. Zde na nás čekal skvělý řidič osmimístného Peugeotu Gary Mitchell. Skoro celou tříhodinovou noční cestu od letiště v Bristolu do Cawsandu jsme prodřímali. V 5 hodin ráno jsme se propletli úzkými uličkami malého historického městečka až k našemu novému domovu The Manse na Garrettt street.  

Venku sice začínalo svítat, ale my jsme zvolili aspoň krátký spánek konečně taky ve vodorovné poloze.

OSTRAVA CITY TOUR

OSTRAVA

Calendar of unusual Customs and Traditions in England, Scotland and Wales MARCH

March A long time ago the year was marked out with special days which marked the passing year. These were days of celebrations where people would do things, eat things or make things which they would not normally do. See also folk, facts and sayings about March Tichborne Dole, Tichborne, Hampshire The Tichborne Dole is one of the eccentric British traditions and dates back to the thirteenth century. It takes place every year on March 25th the Feast of the Annunciation (Lady’s Day). The dole was flour and it was given to the poor until 1796. From 1796 Tichborne family have given money to the church instead. You can read the story behind the tradition on our Folk, Fact and Sayings about March webpage Oranges and Lemon's Children's Service In the days when the River Thames at London was wider than it is now, barges carrying oranges and lemons landed just below the churchyard of St. Clements Dane. On the last day of March, local primary school children gather at the church to attend a service. They recite the famous nursery ' rhyme and, on occasions, play the tune on hand bells. At the end of the service the children are presented with an orange and a lemon from a table outside the church . The nursery rhyme Oranges and lemons Say the bells of St Clement’s You owe me five farthings Say the bells of St Martin’s When will you pay me? Say the bells of Old Bailey When I grow rich Say the bells of Shoreditch When will that be? Say the bells of Stepney I’m sure I don’t know Says the great bell at Bow Here comes a candle to light you to bed Here comes a chopper to chop off your head Chop chop chop chop the last man’s head! Many adults remember this rhyme from playing a playground games: Two children would form an arch and become the choppers. They secretly decide who would be orange and who would be lemon. A line of other children singing the song would pass under the arch and the child passing when the song goes chop, chop, chop would be caught between the falling arch (arms). The caught child then chooses either orange or lemon and lines behind the child he/she chose. When all children lined behind the choppers they have a tug war.